3 PRINCIPY

Je fajn zkoušet znovu a znovu “VIDĚT”, že ve všech situacích i interakcích s ostatními, jsou to vždy jen a pouze naše MYŠLENKY a k tomu někdy naše jakoby zvyklostně naučené reakce na ně, spojené s pocity.

A že pocity nám stále bezchybně ukazují, jsme-li skutečně při tom, co děláme, nebo “ztraceni a chyceni” v našich myšlenkách. A někdy se při této “signalizaci” přidá ještě i naše fyzické tělo a začneme se cítit nedobře – v napětí.

A i když už o těchto principech trochu “VÍME”, stejně se nám nemusí podařit se hned uklidnit. Někdy to zkrátka trvá déle a jindy to jde zas už skoro hned.

Pořád si toho ale můžeme víc a víc zkoušet “VŠÍMAT”, že se to tak děje.

A stejně tak se stále můžeme dívat – soustředit se na to, co je tady před námi právě teď k dělání. A do toho se zkrátka pouštět – do čehokoli. A zrovna tak se ale též dívat, do čeho se nám chce, co máme vždy rádi, co je pro nás opravdu důležité, co nám dává smysl a dopřávat si to též a všímat si toho hezkého pocitu při tom.?

A taky se dívat – i díky tomu třeba už někdy vědomějšímu “fajn” – jak nás stále napadá, mnoho věcí – nápadů a že se do nich můžeme zkoušet pouštět víc a víc…

A můžeme taky zkoušet zahlédnout tzv. synchronicitu dění, která je tu stále pro nás k dispozici též, stejně tak jako spolehlivý “záchranný systém”, který se také vždy objeví, když to potřebujeme, či dostatek energie pro nás vždy přesně spolehlivě na to, co je zrovna ten den potřeba.

A to vše též díky “NĚČEMU VELKÉMU” – nekonečné vesmírné energii – energii života či jakkoli jinak se to může také nazývat…

3 principy jsou tu stále k dispozici pro nás – “zabudované” v nás i mimo nás – jsou naší nedílnou součástí, resp. my “fungujeme” na jejich základě.

A nemáme na to žádný vliv, stejně jako např. na gravitaci či to, že nám bez našeho zvláštního přičinění neustále funguje naše fyzické tělo.

Můžeme si toho ale jen začít víc a víc všímat a vydávat se za tím hezkým pocitem.

Ale ani to, že je nám někdy chvíli smutno, nemáme náladu, naštveme se, jsme frustrovaní či jiné ne až tak příjemné, není špatně a nic to o nás a ani o lidech či situacích kolem neznamená…jen to, že jsme se opět “zamotali” do spirály svých myšlenek – o něčem, o někom, že by něco mělo či nemělo být, že jsme něco mohli či nemohli udělat, že něco bude či nebude tak …a že zrovna tak se to děje i všem ostatním lidem kolem nás.

A taky je fajn “VĚDĚT”, že tvořit – pracovat – cokoli můžeme v jakémkoli našem rozpoložení – nemá to na to vliv. Jinými slovy, vždycky se můžeme do něčeho pustit.

Zas si toho můžeme jen “VŠIMNOUT” – a to se začne dít častěji a častěji – a zas se podívat, co je tady teď přede mnou, do čeho se mi chce pustit? Co mi udělá radost? A skutečně to jít udělat.

A může to být cokoli od té zdánlivě nejobyčejnější až po nejbláznivější a nepředstavitelnější věc.

A taky “vědět”, že vždy – v každém momentě děláme vždy to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni. ?

Marcela Krejčíková, Mental Well-being Coach