Stereotypy?

Někdy se může zdát, že je najednou vše pořád tak nějak stejné, přestává nás nějaká činnost bavit. Dokonce někdy tak, že si začneme říkat, že už v ní snad ani nechceme setrvávat – může to být např naše práce, ale také třeba náš vztah.

A z toho všeho nám ještě ke všemu začne být nepříjemně…

A klademe si otázku, co s tím?

Když si ale “všimneme”, co se skutečně děje – že totiž než abychom byli “v té” činnosti, soustředili se na ni, tak o ní především spíše přemýšlíme a přemíláme vše ze všech možných úhlů, snažíme se to vše promyslet – co bylo a jak to bude dál…

A že když se do čehokoli znovu “pustíme” – začneme opravdu dělat – cokoli je s danou činností či např. i vztahem spojené a důležité, co je potřeba právě teď, co cítíme jako správné, další krok se nám vždy ukáže – a vždy přesně “víme” v každém momentě, co chceme udělat právě teď – a taky přesně to vždy děláme.

A také, že tyhle tzv. “velké” věci nejde “vymyslet”, ale že jsme neustále “vedeni”, že vždy přesně teď “víme” – a dokonce nehledě na naše psychické rozpoložení – stále děláme to nejlepší, co nám v tu chvíli dává smysl.

Tohle se děje spolehlivě neustále a přichází to k nám skrze naše “napojení” na něco vyššího kolem nás i v nás, co je tu stále k dispozici, z čeho vzniká energie života.

A ještě lépe to můžeme “uvidět” – vnímat, když se na chvíli zklidníme, ztišíme, vydechneme, zastavíme se…a podíváme se, co je tu pro nás, co máme vždycky rádi…

A zas přesně “víme”, jaký je náš další krok. ?

Marcela Krejčíková, Mental Well-being Coach